Zvítězil nademnou... aneb kolik dotazů na google je potřeba k uvaření špenátu

Byl takto jeden krásný večer a já jsem se rozhodl, že si udělám večeři. Teda...spíš jsem ji měl skoro udělanou, ovšem to jsem ještě netušil, že se z mého vaření vylíhne dobrodružství takového rozměru. Po celém dnu mimo domov jsem měl poměrně hlad. Přišel jsem domů, zabrousím do kuchyně a vidím uvařené brambory, vajíčka a rozmrzající špenát. Pochopil jsem, že mi to nejspíš někdo nachystal na večeři. Tak jsem se dal do práce. Bohužel, v tu chvíli jsem ještě netušil, kolik dotazů na google bude třeba k tomu, abych si na špenátu pochutnal. Nejdříve jsem hledal ten správný recept. Po chvilce mě přestávalo hledání bavit a uvažoval jsem nad tím, že bych třeba zkusil tu kostku sníst zmrzlou. Po prvním soustu jsem si to ale rozmyslel. Když jsem konečně našel, mě, jako naprostého neznaboha co se vaření týče, zarazilo slovo "jíška". Spokojil jsem se s tím, že nevím, co to je, že budu improvizovat. Tak nějak se to moc nedalo, protože v teceptu stojí cosi o jíšce, do níž se vkládá kostka špenátu... Hledal jsem tedy jíšku, z čeho, jak a proč se dělá. Nakonec jsem skutečně našel. Další problém nastal, když se tato "kašička" začala připalovat. Pomalu ale jistě mi začínaly na vaření špenátu docházet síly. Po chvilce již od připálení smrděly pomalu všechy pokoje, tak jsem se zlostí švihl vařečkou do hrnce, vypl plotýnku, rozmrazil si rohlík, namazal máslem a snědl ho. Svině špenát! Vyhrál nademnou! Ale slibuji, odveta bude! Ať se těší příště!